Nejnovější komentáře

„Pro mě zatím asi nejkrásnější zážitek z Murakamiho knihy. Klasický murakamiovsky zvláštní název se mi během dojemného a vcelku každodenního milostného příběhu intuitivně projasnil; je to myslím taková svérázná metafora dvou světů, co leží za světem přítomnosti... Svět ideálů, představ, možností, které nikdy nebyly; a svět toho, co zaniklo, vzpomínek na mrtvé. Kromě nevšední lásky je to také příběh o vzpomínkách a lítosti nad tím, co se rozpadlo, co vzalo konec, co jsme třeba i my sami zničili. A ještě důležitěji nad tím, co nikdy nebylo a možná ani nemohlo být, jen v představách (viz moje pochopení názvu). Ale vážně ta knížka funguje i jako prostý milostný příběh. To, že murakamiovské divnosti je tu opravdu velmi málo, mně třeba v případě tohoto titulu vůbec nevadí.“... celý text
— plačkynadheglem

Papírová princezna

„Kniha se dobře četla, sice bych si odpustila určité scény, ale celkově to nebylo špatné. Tento typ knih zase moc nečtu ( už jsem vyrostla ) , ale na takové zpestření to nebylo špatné.“... celý text
— klarence

Dítě, které v noci našlo slunce

„Luca Di Fulvio je talentovaný vypravěč. Toto byla moje třetí kniha od něj a zatím asi nejlepší. Jeho syrový styl popisuje středověk se všemi jeho nechutnostmi, potoky krve, bídou, nespravedlnostmi a kastou privilegovaných velmi realisticky. Jak už bylo mnohokrát přede mnou zmíněno, je to historická pohádka pro dospělé, ale čte se velmi dobře. Osobně mne velmi potěšilo setkání hlavní postavy s Mistrem Janem Husem a jako vždy u dobré knihy, která má "přesah", jsem si uvědomila, že se lidé nemění: slabochy a kruté osoby najdeme napříč věky, stejně jako ty slušné, kteří jsou ve jménu lidskosti a lásky ochotni se obětovat. Protože mám ráda pohádky i dobré konce, kniha se mi líbila. Autor barvitě vykreslil dobu, kterou by naše zhýčkaná civilizace nepřežila déle než pár měsíců nejen kvůli otřesným hygienickým a materiálním podmínkám, ale i vzhledem ke změkčilosti nás všech. Máme se dnes příliš dobře, ve středověku to bylo o prostém přežití. Bohužel lidé, i když dostanou spoustu ponaučení a tvrdých lekcí, jsou nepoučitelní.“... celý text
— Mabie

Hráči

„Útlá knížka, která mi dodnes vyvolává lehký úsměv na tváři. Díky ní jsem se totiž nebál u maturity! Mariáš hraju od doby, kdy udržim karty v ruce, tuto knihu přede mě položil už dávno můj otec se slovy, že patří do výbavy každého správného mariášníka. A zatímco na základce jsme vášnivě hráli šachy, na gymplu jsem s jinou partičkou hráli mariáš, o přestávkách k velké nelibosti naší třídní profesorky. A protože ona měla kabinet, do kterého se procházelo skrze naší třídu, nejednou na nás vybafla, že se máme o přestávce radši učit (a párkrát nám ta dobrá žena i sebrala karty). Jaké bylo překvapení když jsem si u maturity vytáhl otázku, jejíž součástí byl i Karel Poláček a zatímco moje sebevědomí narostlo, tahle naše třídní profesorka češtiny se nechytala, ona přečetla snad celou národní knihovnu ale tuhle perlu vůbec neznala. Přirozeně jsem se na tomhle otáčel seč mi síly stačily a dosáhl tak morálního vítězství protože přeci jenom se mi ten mariáš v životě hodil. Samotný příběh knihy je jednoduchý až naivní, jako mariášníka mě samozřejmě zaujal popis sehrávek v knize popsaných. Poláček tyhle hry musel zažít a zapamatovat si jejich průběh, že by si vymyslel celou sehrávku, tomu nevěřím, tohle musel znát z praxe. Na mariáši mě mrzí jen jedna věc – když se mi narodila dcera, táta se strašně těšil, že po dědově smrti konečně máme zase čtvrtého do party a hned jak to půjde, tak ji začneme učit. Jenže za půl roku náhle odešel i on, tohohle takového malého snu se tedy nedočkal. Za další rok se mi narodil syn, takže jsme zase 4, momentálně ve stavu čekání až pišišvoři vyrostou. A jestli se nepletu, podobný koloběh života popisuje i pan Karel Poláček ve svých Hráčích. Karty jsou věčné, přátelé, stejně jako myšlenky v knihách“... celý text
— brokor

Kto sa bojí vlka

„Zaujali ma obálka a názov, tak som si knihu vzala domov, a aj s príbehom som spokojná. Bolo to zaujímavé, také svojské.“
— Sixtínka

Marta spí

„Nedokázala jsem se orientovat v postavách. Začátek v pohodě, ale pak se mi to promíchalo a začalo být jedno, kdo co komu a s kým. Bohužel.“
— Janadvorackova

Rozvíjíme pohybovou koordinaci dětí

„Přehledná kniha plná aktivit pro rozvoj pohybové koordinace dětí pomocí her a různých aktivit. Oceňuji i teorii k dané problematice a také odkazový aparát.“
— muchomurka

Metoda Montessori a jak ji učit doma. Předškolní léta

„Přehledná kniha se spoustou tipů, jak na montessori. Oceňuji v závěru knihy návody, jak si aktitivity vyrobit doma.“
— muchomurka

Zakladatelka rodu

„Dobrý deň prajem. Prosím o Info Hľadám AUDIO Cynthie Harrod-Eagles. Dynastie Morlandů Vie mi niekto poradiť? Ďakujem KnihaMonika“
— KnihaMonika

Námi to končí

„Ani po druhé autorčině knize se ze mě fanynka nestane. + námět + čte se rychle - romantizování a omlouvání násilníka - moc klišé, moc nahodilostí, až moc dokonalý kamarád, hodně trapností - styl psaní - taková nepovedená slohovka Jedna Hooverovka ročně mi stačí.“... celý text
— Rebarborka

Jméno větru

„Kvothe je kokot, ale překvapivě jsem mu opravdu fandil. Všímám si toho, že mnoha lidem vadily rozepisované neakční pasáže, což bylo ovšem něco co mě opravdu udržovalo tady (půjčím si scénu na kterou mě dostal kámoš): Kvothe hraje na loutnu, všichni ho sledují a jelikož je Kvothe strašlivě arogantní tak si vybere jednu z nejtěžších písní. Jaké jsou tady sázky? Kvothe nemá peníze, dluží peníze nebezpečným lidem a opravdu potřebuje jako umělec patrona, zároveň k tomu je mu zakázán vstup do univerzitní knihovny, profesoři ho nenávidí (protože je to přemoudřelý kokot jak bylo už řečeno) a celkově je na tom špatně. A v hledišti je jeho rival (postava, kterou lze jen nenávidět). A co se stane? Kvothemu praskne struna. Co bude dál? Dá to? Dostane namláceno jako tolikrát? Zaplatí dluhy? Bude mít na školné? Výborně napsané samozřejmě.“... celý text
— marek4156

Krvavé nebe

„Kdo stojí za brutálními vraždami v zimním Liverpoolu? Jaké je tajemství rodiny matky - samoživitelky, na první pohled usměvavé a ochotné pokladní a obětavé ženy? Na tyto otázky musí odpovědět vyšetřovatelka Eve Clayova. Nápověda nepřichází, čas se krátí..... Téma dobré, zpracování už méně. Tři hvězdičky.“... celý text
— Nofar197

Jedno nezbytné

„Cist Komenského po Clausewitzovi mi prislo jako vyjit ze sauny do ledové vody. V knihach tato zmena muze pro duševní zdravi byt stejne prospesna, jako sauna a chlad pro zdravi fyzicke. Prilis jednoho nebo druheho skodi, je dobre stridat autory, kteri jsou sobe navzajem protipolem. Dostane Vas to do rovnováhy.“... celý text
— HanzKaufmann

Před svatbou

„Gregoryho díl nebyl úplně ten nejlepší, ale ani ne ten nejhorší. Tím to zakončuji sérii sourozenců Bridgertonových. Červená knihovna se ráda opakuje, takže po přečtení všech dílů najednou vám může obsah připadat dosti podobný a hlavně předvídatelný. Je to odpočinková četba bez nějakého velkého přemýšlení na deštivé dny.“... celý text
— Martina852

Rodina Karnovských

„Kniha skvělá. Takové skvělé seznámení se se židovskou problematikou, podrobně zachycení vzmáhajícího se antisemitismu, naprosto barvitě popsáno město -židovská čtvrť a hemžení v něm ať už Berlín a pak i New York. Moc obohacující čtení.“... celý text
— kaja77

Konrad

„Warhammerovský brak o tom jak se borec z Nakopnuté Lhoty probíjí Warhammer světem“
— marek4156

Spáry Chaosu

„"Ten lovec čarodějnic zabil mého otce" Po pár stránkách: "Toho Kurta znám, zabil mou ženu" Já tu knížku nebudu hvězdičkovat, protože tohle byl prostě Warhammer brak, nic jiného prostě dokonalý, strašně plochý brak. Já se tomu Kurtovi divím, já bych tu ženskou opustil po deseti minutách vlhnutí nad Sigmarem. Líbily se mi tady ty části spojené s bohy chaosu, výborný úvod do ničivých sil a jejich machinací, které jsou ovšem dokonale upozaděné strašným dějem.“... celý text
— marek4156

Velká válka

„Zvláštny román. Spočiatku som sa tešil z bohatstva obrazov, ktoré predo mnou rozprestieral, no postupne mi "úvodná" časť prišla stále viac ubíjajúca. Akčné scény po vylodení mi to síce plne vynahradili, no ťa pachuť už zostala. Bojové scény boli vážne skvelo podané, normálne som z nich mal miestami 3D vízie. Skúsim to prečítať znovu o nejaký čas a uvidím, aké dojmy prevládnu.“... celý text
— Majto

Láska mého života

„Myslela jsem, že to bude jen další předvídatelná romanťárna pro mladé, což samozřejmě byla, ale mně se to moc líbilo. První půlka byla trochu nudnější. Více mi sedla právě ta druhá část. Byl to velmi pěkný příběh, sice předvídatelný, ale velmi srdceryvný.“... celý text
— petraj30

Pražské jaro

„Bohužel moje očekávání naprosto nebylo naplněno. Kdybych to četla jako klasickou knížku, tak to nejspíš odložím po pár stránkách, i když jsem typ "když už jsem začala, tak to dočtu"... Poslouchala jsem ale jako audio při úklidu a jiných nudných činnostech, takže jsem statečně vytrvala přes všechny ty "má ho ráda? -nemá ho ráda? - jak moc ho má ráda? dá mi? - nedá mi?"... Trochu napínavé a zajímavé to začalo být až pár stránek před koncem a to je málo.“... celý text
— Rita55

Papírová města

„Pěkná kniha s originálním dějem. Byla jsem trochu zklamaná koncem, ale jinak jsem si čtení užila.“
— aji

Přísně tajný spolek svérázných čarodějek

„To byla tak strašně miloučká knížka. Užila jsem si jí na sto procent. Řeší vážnější témata a vůbec to není přeslazená romanťárna. Je to od všeho akorát. Magie a sexy knihovník? Beru obojí. Bonusové body za nádhernou obálku s ořízkou“... celý text
— AlexandraBane

Skleněný trůn

„"Ve vězení kde jsem těžila sůl mě bičovali a pak mi do ran sypali samou sůl co jsem těžila" Tato věta mě zabila, ne opravdu, zlikvidovala a donutila se mě smát, četl jsem spoustu špatného fantasy, které jsem si ovšem užil mnohem více než tuto knihu, ovšem opravdu jsem nemohl přestat jak moc mě zajímalo jak moc jsem odhadnul děj. Na začátek, samozřejmě hlavní postava je dokonalá od začátku, chladná vražedkyně co rok strávila rok v ultralágru se chová jako dvanáctileté děcko většinu času (pokud nechce s někým vymalovat zeď nebo s ním kopulovat), zkouší si šatičky, většinu knížky zvrací, ukazuje možnému partnerovi jazyk při jídle (opravdu znechucen), miluje knihy a nesnáší otroctví (ano Sáro, už jsi nám to řekla dvanáctkrát, já vím že nesnáší otroctví). Vsadím se, že v další knížce se dozvíme že je nějaká vílí šlechtična co má zachránit svět (počkat, to už vlastně víme). Celá zápletka se prohání okolo toho, že král pro sebe hledá ultrazabijáka a samozřejmě princ (podléhající masivnímu hučení v klacku) vytáhne naši vražedkyni, aby vyhrála v soutěžích s ostatními (pro děj nejsou důležití, jsou tam jen dva co byli nějak více charakterizováni, jeden co byl s ní a druhý proti ní) Neexistuje napětí (soutěže jsou triviální, lukostřelba je strašně ohraná), protože všichni víme že finální souboj nakonec bude mezi ní a tím nejvíc obvious záporákem (byl jsem překvapen když jsem zjistil že jím skutečně byl a nebyly to jen chabé pokusy jak ho očernit) Vedlejší postavy jdou znovu rozdělit jenom na "Miluji hlavní hrdinku a jsem proto hodný/á" a "Nemám rád hlavní hrdinku a jsem proto zlý/á".“... celý text
— marek4156

Mé přítelkyně z Ravensbrücku

„Příběh mě vůbec nenadchl. První půlku jsem doslova protrpěla, protože knihy čtu do konce. Druhá půlka byla o něco lepší. Každopádně příběh Idy jedna velká nuda.“... celý text
— iveetka

Vila

„Představte si kombinaci diváků, kteří ovládají účastníky hry a realityshow o lásce. Znáte film Nerve - hra o život? Nebo celosvětovou bombu v podobě seznamovací show Love Island? Právě kombinace tohoto filmu a této show nejlépe popisuje Vilu! Zpočátku jsem byla dost skeptická z časové osy příběhu. Co se jindy odehrává během několika týdnů. se autorka pokusila vměstnat do jedno jediného. Copak lásku najdete a poznáte během týdne? Další čtení však ukázalo, že nesmím být tolik zaujatá, autorka měla totiž mnohem větší plány, než bych očekávala a zvládla mě už během prvních stran dokonale zmást a nasměrovat jiným směrem. Snaží se nás svést ze zcela jasné stopy nebo jsme to my, kdo se nedívá kolem sebe? Líbí se mi, že loutkami nejsou jen postavy v knize, ale v konečné fázi i samotní čtenáři. Thriller je plný dramatických scén, které potěší nejednoho fanouška seznamovacích realityshow. Vliv diváků, kteří o osudu obyvatelů Vily rozhodují hlasováním, vytváří v příběhu neuvěřitelné napětí a šokující zvraty. Stále se něco děje a je velmi těžké udržet si jen jednu jedinou teorii o tom, co se vlastně stalo, kdo je oběť a kdo vrah. Věřím, že stejně jako já, budete překvapeni nejen vývojem příběhu, ale také jeho koncem. Pokud jsem zde s něčím bojovala, bylo to množství scén postavených na přemíře alkoholu a stupidní hlavní hrdinka. Svým způsobem se zdála přemýšlivá a chytrá, ale pod touto maskou se skrývala jen naivita a hloupost. Vyklubala se z ní taková typická slepičky, na které v těchto realityshow narazíte. Dívat se na to sice chcete, ale fandit jí prostě nebudete, což je obrovská škoda. Na stejné vlně se nesl i zbytek soutěžících , všichni byli na pěst, ale příběhu sedli. Fanoušci podobných show pro to jistě naleznou pochopení. Je velmi těžké o příběhu mluvit a nevyzradit vám nějaké detaily. Tohle byla opravdu dokonalost, kterou si musíte přečíst! Velmi povedený příběh. Hodnocení: 4,5/5“... celý text
— nela3812

Magický prazdroj

„Tak nějak podobné jako předchozí, akorát je vtipných míst méně a jsou méně vtipné. Nebýt knihovníka (Ooook!) a Nijela, tak bych hodnotil i hůře. Beru to jako nutné prokousání se prvními knížkami, než se dostanu na toho skvělého Pratchetta, kterého znám z nahodilého čtení. Jednou jsem se rozhodl to číst postupně, tak už to budu muset zvládnout.“... celý text
— Sharru-ken

Tomáš a kouzelný medvěd

„Moc se mi to líbilo!“
— slay_girl

Věčnoplamen

„Fantastické jako vždy!“
— slay_girl

Němé duše

„Nebylo to spatne, ale cekala jsem vetsi propacovanost. Pribeh nemel temer zadne kulisy a samotne posatvy to neutahly.“
— kniznidenik

Život na míru

„Mně se tahle kniha moc líbila, přečetla jsem ji za 3 dny. Představa, že každý z nás jednoho rána najde provázek ukazující délku zbytku života, je pro mně naprosto nepředstavitelná. Vím, že každý z nás má svou vlastní knihu zvanou "OSUD", ale nikdo si ji nemůže otevřít a přečíst. Tihle lidé tu možnost měli ve formě krabičky a provázku. A jen na nich bylo, jestli ji otevřou, nebo ne. Bylo velmi zajímavé sledovat příběhy lidí, kteří krabičku otevřeli a jak potom naložili se zbytkem života, který jim vyměřil obyčejný provázek. Ať už byl dlouhý, nebo krátký, taková věc vždycky ukáže pravé charaktery lidí. Po přečtení knihy jsem si kladla otázku: jak bych se zachovala já? Co bych udělala, ať už bych měla provázek krátký nebo dlouhý? V případě krátkého - hysterčila bych? Nespala bych kvůli tomu? Záviděla ostatním jejich délku? V případě dlouhého - chlubila bych se? V duchu litovala ostatní "krátké"? Nebo bych si oddechla, že já mám dlouhý? Nevím. A asi bych to ani zjistit nechtěla. Charaktery lidí se mění a ne že ne. Kdo máte tu možnost, přečtěte si tuto knihu a také si položte otázku: Co bych dělal/a já???“... celý text
— kikina28