Jizvy

21.05.2024

V půlce druhé kapitoly jsem si říkal, že tohle je nechtěný dárek… V knihách a komiksech hledám únik. Hledám svět fantazie, dobrodružství anebo poznání. Ale některé věci poznávat nechci. Jediná kniha od Mighty Boys, kterou jsem si nekoupil, byly Ozvěny. Přečetl jsem si anotaci, prohlédl ukázky a řekl jsem si, že tohle číst nebudu. A právě v druhé kapitole jsem si říkal, že Jizvy bych si nejspíš také nekoupil. Brutalita vražd na začátku knihy je enormní.

Tahle kniha je hodně syrová. Člověk tyhle masakry občas vidí v televizi, zejména ve filmech a seriálech, do zpráv už tyhle explicitní věci nepouštějí. V televizi jsem už na to zvyklý. Tady mě to ale zaskočilo. A ač ten masakr ze začátku už dále nepokračuje, tak musím konstatovat, že předmluva měla pravdu. V téhle knize není vůbec nic veselého a hned na začátku jsem uvěřil, že na konci této knihy se skrývá příšera. Ne nějaká slizká příšera z vesmíru, nebo skřet z jeskyně, ale zkurvené zvrácené monstrum, které může bydlet v bytě vedle vás.

Příběh je docela dobře napsaný a má pěkně hutnou atmosféru. Warren Ellis se do něj pokusil vepsat své zkušenosti se smrtí, a jako otec dcery také své největší obavy. Napsal detektivku o policajtovi, ve kterém se všechen hnus z vyšetřovaných vražd dětí hromadil příliš dlouho. Poslední vražda byla tak brutální, až se v něm něco zlomilo. A přesně o tomhle Jizvy vypráví.
Po dočtení jsem svůj názor na knihu přehodnotil. Je to fajnový dárek, ale asi se k tomu nebudu vracet moc často. Nejlepší na této knize je její psychologická rovina.

Kresba Jacena Burrowse je docela specifická. Není prvoplánově pěkná, zejména v této černobílé podobě. Ale dá se na ni rychle zvyknout a s příběhem parádně funguje. Za zmínku stojí i desky knihy, na kterých dělá zajímavý efekt parciální lak.