Písečný muž
Lars Kepler
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 4. díl >
Jedné chladné zimní noci se ve Stockholmu objeví mladý muž, jenž kráčí podél železničního mostu. Je silně podchlazený a má těžký zápal plic. Kromě toho v nemocnici vyjde najevo jeden šokující fakt: podle úmrtního listu má být tenhle člověk už sedm let mrtvý. Zabil ho sériový vrah Jurek Walter, jehož poté, co ho Joona Linna zatkl, soud poslal na léčení na psychiatrii v naprosté izolaci. Ale kde ten člověk celé ty roky byl? Starý případ se znovu otevře. Zdá se, že někdo se snaží dostat pod kůži sériového vraha. Je třeba jednat rychle, protože čas běží. Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
Sandmannen , 2012
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Pro mě velké zklamání. Do poloviny knížky jsem se nemohla začíst. Spousta nezajímavého popisu a žádná akce. Děj začne mít spád až v poslední třetině a vrcholí šílenou "kovbojkou" v kontejnerovém přístavu, která je ale tak překombinovaná a vyšponovaná, že mi celkový dojem opět pokazila.
Uznávám autorskou nadsázku, ale musí probíhat v reálných mantinelech, které tady chybí. Konkrétně: Odsouzení sadističtí vrazi nejsou ve věznici se zvýšenou ostrahou, ale na uzavřeném oddělení nemocnice, kde se mimo jiné mohou stýkat odsouzení muži a ženy v jakémsi "obýváčku"... Snad nikde na světě neexistuje věznice, která by připustila kontakt žen a mužů. Aby toho nebylo málo, na kamerách, které prostory monitorují jsou slepé úhly a dokonce existuje pravidelné (vysledovatelné) časové okno během dne, kdy kamery nikdo nehlídá, protože personál provádí pravidelnou inventuru skladu! To jsou momenty, při kterých jsem se opravdu smála. Stejně oběť, která je od dětství po mnoho let vězněná v protiatomovém krytu pod zemí (kde jsou jí pravidelně podávaná sedativa) má kromě bakteriální infekce celkem slušnou fyzičku - dobře vidí, mluví, nemá atrofované svaly atd. Prostě jen dostane antibiotika a je v pořádku.
Od L.K. jsem zatím přečetla dvě knihy a opravdu to není autor pro mě. Temnou a mrazivou atmosféru vykreslit celkem umí, ale čtenář u jeho knížek nesmí moc přemýšlet.
Musím říct, že mám z knihy celkem rozporuplný pocit. Bylo to moje první setkání s Keplerem a vzhledem k recenzím na autora jsem od toho čekala něco úžasného, ale zas tak nadšená jsem nebyla...
Příběh, který je v knize vystavěný, je vlastně dobrý, ale nějak jsem se do knihy nedokázala začíst, většina knihy mi přišla taková docela zdlouhavá. Musím přiznat, že mě začala bavit až někdy v poslední třetině, kdy Joona letí do Ruska, ale tahle část byla poměrně rychle a pro mě docela nepochopitelně utnuta. Pak se najednou v krátké době stalo mnoho událostí, z nichž některé byly dle mého celkem přitažené za vlasy. To platí mimochodem i pro to, co se dělo na tom přísně střeženém oddělení, několikrát jsem si říkala, jak je tohle vůbec možné.
Audiokniha : Pavel Rímsky
Na poslech této krimi musíte dávat opravdu pozor, mně stačila drobná nepozornost a už jsem opět nevěděla kdo a co. Jinak opravdu napínavé a překvapivý konec, ke kterému jsem se opět v poslechu našla.
Jsem čtenář, který skočí prakticky na vše, ale druhá půlka knihy byla už tak "přitažená za vlasy", že bych ji opravdu nikomu nedoporučila. Proto mě zaráží tak vysoké hodnocení, nerozumím tomu.
Kdybych před touto knihou nepřišla do styku se Stiegem Larssonem a Chrisem Carterem (Zloba) s největší pravděpodobností bych ji ocenila víc. Příběhy jsou si velice podobné, nebyla jsem tedy tak šokovaná. Konec byl navíc velmi přehnaný.
Moje první setkání s detektivem Joonou Linnou. Na začátku jsem měl trochu problém se stylem vyprávění, ale to velmi brzy přešlo. Objevení mladého muže kráčejícího podél železničního mostu, odkrytí jeho totožnosti a s tím spojené minulosti, odstartovalo vskutku napínavý příběh na výbornou, pasáže z „blázince“ jsou trošku slabší (ale jenom trošku), následný útěk odstartuje divokou jízdu, která mi však přišla trochu přitažená za vlasy, ale jako čtenář jsem si příběh užíval, a nějaké ty nelogičnosti odpustil. (80 %)
Některé situace už jsou sice daleko za hranicí uvěřitelnosti, ale příběh je skvěle napsaný a pořádně napínavý.
Další špičková detektivka. Posloucháno jako audiokniha a skvělý byl jak příběh, tak přednes.
Tak nějak si představuji špičkovou krimi. Protože mám ráda fantasy, nijak extra mi nevadily vyložené nesmysly, jako např. pasáž s rakví či až legračně fungující oddělení izolace na psychiatrii.
Je to děsivé, napínavé, překvapení se také objeví. Hlavní vyšetřovatel není přehnaně superhrdinský, jen Jurek mohl ukázat ještě víc akce, když už tak dlouho čekal a plánoval :-D
Joona napočtvrté. Opět "milé" setkání, ty uvozovku za tu krutost a temnotu, ano je to drsná kniha z drsného prostředí. Keplerovi to dali opět na 100%
Stále mě tento autor nepřestává překvapovat. Četla jsem jedním dechem, nemohla jsem se odtrhnout. Nejlepší Keplerova knížka.
(SPOILER) Po dlouhé době jsem se vrátila k sérii s Joonou Linou a nesmrtelným Jurkem Walterem. Bohužel nevím jak se mi stalo, že mi tento díl nějak ze série vypadl a četla jsem ho jako poslední. Příběh byl skvělý, ubíhal díky krátkým kapitolám. Nicméně pár věcí mě iritovalo a to co je již zmíněno v ostatních komentářích - psychiatrická léčebna - zabezpečení cel brutálních zločinců, společenská místnost, kde mohli spolu hezky klidně koukat na telku, běhat na páse a "pojídat diazepam".; kluk, který se po 13 letech vrátí a úplně normálně komunikuje jako jeho vrstevníci; informovanost Jurka a jeho schopnost komunikace s okolním světem a další nelogické věci.
Do této detektivní série jsem chtěl nahlédnout už několik let, ale dostal jsem se k tomu až skrz čtenářskou výzvu... Ze začátku jsem měl velký problém zvyknout si na styl psaní, množství postav, míchání časů a všemožných osudů - ve chvíli, kdy se ale všechno sepnulo dohromady, už jsem knihu nedokázal odložit. Byť je v poslední době literární svět přehlcen detektivkami, tuhle řadím k těm lepším - je napínavá, mrazivá, krvavá, nápaditá a uzavřená. Detektivové jsou taky příjemní. Za co strhávám hvězdičku, je fakt, že potom, co mám za sebou sérii od Nesba, Larssona, Miniera, trochu Bryndzy (a spousty dalších, na které si teď ale nevzpomenu), už mi určité vyhrocené a neuvěřitelné scénky připadají spíš úsměvné než děsivé, proto je nedokážu brát zcela vážné a spíš žasnu nad tím, že spousta moderních autorů detektivek využívá dost podobný vzor psaní (který očividně funguje). Za tu dardu ohraných klišé, nelogických událostí a "náhod" bych normálně strhl více hvězd, ale Keplerovi naštěstí umí fakt dobře psát.
Zatím nejlepší díl! Velmi dobře se četl. Ty krátké kapitoly mi opravdu vyhovovaly. Nemohla jsem ji odložit :)).
Štítky knihy
severská krimi švédské detektivky
Měla jsem chuť ještě pokračovat s Joonou Linnou, tak jsem se po Svědkyni ohně okamžitě pustila do Písečného muže - opět v audioknižní podobě, opět namluvil skvělý Pavel Rímský.
Musím říct, že Písečný muž mi v porovnání se Svědkyní ohně přišel trošinku slabší. Zápletka nebyla špatná, ale nebyla jsem do toho vtažená tolik. Některé věci jsem si dokázala tipnout také předem, takže jsem tolik nebyla překvapená - což se mi stalo i u Svědkyně, ale tady to bylo v trochu větším rozsahu.
Nicméně zapojení legendy o Sandmanovi mi přišlo docela zajímavé a dobře zpracované.
Připadalo mi, že se tu Joona chová o dost emocionálněji než obvykle - patrně dáno tím, že je případ docela osobní. Závěr knihy trošinku předvídatelný, zároveň v čtenáři nechává určité nezodpovězené otázky. Určitě se chystám na další díl, abych zjistila, jak to teda Kepler vymyslel.
Písečný muž nakonec ode mne dostává 3 hvězdy.