Jaroslav Hašek

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1883 - 1923

Nová kniha

Rodinná tragédie a jiné povídky

Rodinná tragédie a jiné povídky - Jaroslav Hašek

Zcela nové souborné vydání povídek předního českého humoristy Jaroslava Haška, které vyjde při příležitosti výročí sto čtyřicet let od jeho narození a sto let o... detail knihy

Související novinky

Tiché hlasy, Královský život a další knižní novinky (10. týden)

Tiché hlasy, Královský život a další knižní novinky (10. týden)
Vítáme vás u dalšího pravidelného článku připravovaných knižních novinek. Tentokrát se podíváme, jaké tituly vyjdou v týdnu od 4. do 10. března. Můžete se t... celý text

Populární knihy

/ všech 108 knih
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Osudy dobrého vojáka Švejka 1. díl
Osudy dobrého vojáka Švejka 1. díl
Milostný listář
Milostný listář
Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona
Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona

Nové komentáře u autorových knih

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV

„Výborná kniha, které jsem se dlouhou dobu vyhýbal. Přečteno poprvé v 41 letech a číst to dřív, tak bych spousty myšlenek mezi řádky asi nepochopil. Švejk je prostě borec a doufám, že v Česku stále je dost jemu podobných lidí. Ano, kniha mohla být klidně o 1/3 až polovinu kratší, protože s přibývajícími stránkami to začíná být dost repetitivní a nic nového nepřinášející. I tak dávám 4 hvězdy. Pár citátů z knihy, které mi smíchem vytlačili i nějaké ty slzičky z očí: "Nyní vám, kamaráde, musím říct něco o Dauerlingovi, pokračoval jednoroční dobrovolník, "o něm si vypravují rekruti u 11. kompanie tak, jako nějaká opuštěná babička na farmě v blízkosti mexických hranic bájí o nějakém slavném mexickém banditovi. Dauerling má pověst lidožrouta, antropofága z australských kmenů, kteří požírají příslušníkydruhých kmenů padších jim do rukou. Jeho životní dráha je skvělá. Zanedlouho po narození upadla s ním chůva a malý Konrád Dauerling uhodil se do hlavičky, takže ještě dnes je vidět na jeho hlavě takovou zploštělost, jako kdyby kometa narazila na severní točnu. Všichni pochybovali, že z něho něco může být, jestli vydrží to otřesení mozku, jen jeho otec, plukovník, neztrácel naděje a tvrdil, že mu to nemůže nijak vadit, poněvadž, jak se samo sebou rozumí, mladý Dauerling až povyroste, věnuje se vojenskému povolání. Mladý Dauerling po hrozném zápase s čtyřmi třídami nižší reálky, které vystudoval soukromě, přičemž předčasně zešedivěl a zblbl jeho domácí učitel a druhý chtěl skočit v zoufalství ze svatojakubské věže ve Vídni, přišel do hamburské kadetní školy. V kadetce se nikdy nedbalo na předběžné vzdělání, neboť to většinou nehodí se pro rakouské aktivní důstojníky. Vojenský ideál spatřoval se jedině ve hraní na vojáčky. Vzdělanost působí na zušlechtění duše, a toho se na vojně nemůže potřebovat. Čím hrubší důstojnictvo, tím lepší. Žák kadetky Dauerling nevynikal ani v těch předmětech, které každý jakžtakž ovládal. I v kadetce bylo znát stopy toho, že si Dauerling v mládí narazil hlavičku. Jeho odpovědi při zkouškách jasně hovořily o tom neštěstí a vynikaly takovou pitomostí, a byly považovány přímo za klasické pro svou hlubokou pitomost a popletenost, že profesoři kadetky jinak ho nenazývali než unser braver Trottel. Jeho hloupost byla tak oslňující, že byla největší naděje, že snad po několika desetiletích dostane se do tereziánské akademie či do ministerstva vojenství."... "Švejku, máte sirky?" "Poslušně hlásím, pane feldkurát, že nemám." "É - a proč nemáte sirky. Každý voják má mít sirky, aby si mohl zapálit. Voják, který nemá sirky, je ... Co je?" "Je, poslušně hlásím, bez sirek," odpověděl Švejk. "Velice dobře, je bez sirek a nemůže nikomu připálit. Tak to by bylo jedno a teď to druhé. Nesmrdějí vám nohy Švejku?" "Poslušně hlásím, že nesmrdějí." "Tak to by bylo to druhé. A teď to třetí. Pijete kořalku?" "Poslušně hlásím, že kořalku nepiju, jenom rum." "Dobře, podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypůjčil na dnešek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic nepije, je ab-ab-abstinent a proto půjde s marškou. Poněvadž takového člověka nemohu potřebovat. To není pucflek, to je kráva. Ta pije taky jenom vodu a bučí jako vůl. - Ty jsi abstinent," obrátil se na vojáka," že se nenestydíš, pitomče. Zasloužíš pár facek." Nežli se dr. Grunstein vrátil zezdola, kam šel doprovodit baronku, Švejk rozdal kuřata, která byla zhlcena pacienty s takovou rychlostí, že místo kuřat našel dr. Grunstein jen hromadu kostí, ohlodaných tak čistě, jako by byla kuřata padla zaživa do hnízda supů a na jejich ohlodané kosti pražilo několik měsíců slunce. Zmizel i vaječný likér, i tři láhve vína. Ztratily se v žaludcích pacientů i balíčky čokolády, i balík sušenek. Někdo dokonce vypil i lahvičku politury na nehty, nalézající se v soupravě, a nakousl pastu na zuby, přiloženou ke kartáčku.“... celý text
— freestyla

Osudy dobrého vojáka Švejka (kompletní vydání I-IV) Osudy dobrého vojáka Švejka (kompletní vydání I-IV)

„První díl dobrý, pak už kvalita klesá a je to příliš upovídané.“
— Alto98

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

„Tak tohle je klasika, co je ale zvláštní, nikdy jsem od Haška nedokázal přečíst něco jiného, jako kdyby tohle ani nenapsal on.“
— Benny215

Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona

„Vlhkostí zkrabacený paperback (spad mi do vany) Dějin Strany mírného pokroku v mezích zákona vydaný péčí Levných knih je už léta erárem mého nočního stolku, kam pro něj čas od času sáhnu a epizodicky v něm listuji...abych si včera večer uvědomil, jak jedinečným oknem do Haškovy duše je. Mezi řádky tu zjevuje realitu svého bytí. Obklopen světskostí lidského hemžení tuto i nefiltrovaně reflektuje; narozdíl od protagonistů zabředlých v svých dramatech ale sám stojí jakoby duševně mimo...nebo uprostřed, kde, jsouc osou pouťového kolotoče, sleduje míhání lidských tužeb a obrazů. Žít z ruky do úst, nespután majetkem, závazky či budoucností si asi takový mindset žádá. Hašek umřel mlád, sám a bez prostředků, což objektivně vzato nic moc. Rád si představuji, že i tuhle potrhanou záclonu přijal se švejkovskou bohorovností, zachumlal se do ní a dal si posledního šlofíka. Pokoj tam nahoru všem vlídného ducha. PS: Své předchozí hodnocení měním a nulové.“... celý text
— józi.odkudkam

Velitelem města Bugulmy Velitelem města Bugulmy

„Opravdu příjemné počtení, v němž jsou i velice vážné věci podány veselým a odlehčeným způsobem. Zajímavé je nahlédnutí do poměrů v Rusku v této složité době. Na konci mě trošku zamrzelo, že toto dílko není přece jen trošku delší, určitě by si to zasloužilo. Každopádně jde o osvěžující knížečku, kterou můžu jen doporučit. Tovaryš Jerochymov byl ve svém štvaní velice přesný. Dostavil se ráno v 8 hod. a štval do půl desáté, pak odešel a objevil se s novým štvaním ve 2 hod., ve kterém pokračoval do 4 hodin. Večer přišel opět a při čaji až do 10. až 11. hod. štval proti petrohradským na novo.“... celý text
— coquus

Přejít na knížky autora