Oheň na pláži přehled

17.02.2024

Po přečtení Ohně jsem se dost divil tomu, že je spisovatel Brit a že na Faerských ostrovech nežije, jen si je vzal jako kulisu pro svůj spisovatelský krimi počin. Překvapilo mě to zejména proto, že knížka má přesně to, co charakterizuje islandskou knižní i filmovou tvorbu: neuvěřitelné množství postav, jejichž jména lámou oči, které spolu propojuje spletenec vztahů a společný odpor k Dánům.
Domnívám se, že by pomohlo, kdyby autor na předsádku knihy přidal mapku se jmény a stručným popisem kdo je kdo. Ale chápu, že by předsádka nestačila a takový seznam by vydal na samostatnou knížku. Navigovat se - zejména prvních 50 stran - v osobách v obsazení bylo hodně náročné. Ani pak se nových jmen nezbavíte, jen přibývají pomalejším tempem.
Druhá záležitost je pomalý děj, stále opakující se obdobné schéma: některá z postav někam přejde, přejede nebo přeletí, a tam si s někým promluví. Autor se nezdržuje popisy okolí, ani nás nenechá nahlédnout do koloritu místních lidí tak, jako to umí třeba Peter May u své orknejské série, nebo Linda Castillo s Amiši. Absence jakékoli atmosféry nebo hlubšího ponoru do důvodů konání postav mi asi u Ohně na pláži chyběla nejvíc. V zásadě mi bylo jedno, co se komu stane a jaký má motiv, ani jedna z postav mi nijak k srdci nepřilnula. De facto by se tato knížka dala jednoduše převést do divadelní hry - jsou to jen neustálé konverzace, ale kde na to vzít tolik herců, že?
Suma sumárum, četlo se to těžkopádně, bylo to dlouhé, a přestože to zcela jistě hlavu a patu mělo, nezanechalo to ve mě stopu, ani touhu si přečíst od autora něco dalšího.
P.S. Pokud chcete podobný námět, jen mnohem lépe zpracovaný, doporučuji druhou sérii seriálu Hříšnice, shodou okolností ze stejného roku.