Sudetenland přehled

dnes

Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců, ale ve skutečnosti proběhl tak napůl a kniha, kterou to vyjma několika prvních stran vlastně vůbec nijak neovlivnilo.

Jako mnoho lidí jsem se na Sudetenland poměrně těšil. Nemám s knihami pana Kyši pražádné zkušenosti, ale už premisa se mi zdála zajímavá a téma odsunu skloubené se Sametovou revolucí znělo neotřele. Bohužel jsem se ale nedočkal politického thrilleru, který mi popis knihy tak trochu sliboval, ale spíš takové pomalé, nemastné neslané detektivky, kde je téma odsunu a Němců "odsunuto" až na nějakou čtvrtou kolej.

Myslím to naprosto upřímně. Na několika prvních stránkách sice proběhne menší potyčka Němců a skinheadů a jsou tam řeči o založení jakési nátlakové skupiny "Heimat", ale krom těhle několika připomínek a vět ve stylu "Německá strana byla trochu lépe uklizená." by se dali Němci naprosto vypustit a příběh by dle mého možná fungoval i trochu lépe. Nejde tu totiž o konflikt národnostní nebo politický, ale o souboj několika důchodců o nějaký zakopaný poklad.

Jména tu ani nebudu zmiňovat, ačkoliv tu je vlastně více jmen než postav. Každá postava je pojmenovaná, ale zhruba tak 4 z nich jsou vlastně v příběhu důležité, přičemž hned několik pojmenovaných postav vlastně nikdy nepotkáme, ale z nějakého důvodu se o jejich osud máme hrozně moc zajímat. Nápad pojmenovat dvě postavy stejným jménem i příjmením sice dává reálný smysl, ale v knize to není úplně nejšťastnější, pokud jde o přehlednost, která na mnohých místech pokulhává i bez toho.

Postavy obecně mi přijdou jako ta nejslabší část knihy. Hlavní hrdina je dost možná ten nejprotivnější člověk, kterého jsem měl tu čest poznat. Rozumím, hlavní postava nemusí být nijak vzorová, tady nejde tolik o chování jako o neskutečnou nekonzistentnost toho, co říká, a toho, co si myslí. Máme věřit, že je novinář, i když je neuvěřitelně netaktní a necharismatický. Máme věřit, že je přemýšlivý (neustálé odstavce o tom, jak jsou všichni povrchní a zaseklí v minulosti), ale zároveň své přítelkyni v těch nejnesmyslnějších chvílích říká, že je "nacistická čubka", což všechny postavy z nějakého důvodu vidí jako naprosto snesitelné pošťouchnutí, i když je celá jeho postava a vlastně i celá kniha o tom, že děti nemohou za hříchy rodičů. Ostatní postavy ani není třeba moc rozebírat. Buď se pohybují na několika stránkách, nebo jsou až děsivě ploché.

Jestli bych měl nějak rychle shrnout celý pocit z knihy, tak bych to udělal jejím úplným závěrem, kde při potyčce mezi prakticky všemi postavami, co se v knize mihli, omylem dva staří muži zastřelí lásku hlavního hrdiny. Myšlenka, že stáří a jeho neschopnost opustit minulost zabíjí přítomnost, obrazně i doslovně, je hezká, ale nebýt konce, tak si jí vlastně vůbec nevšimneme. A tak je to vlastně s celou knihou. Je plná zajímavých myšlenek, které ale nevedou vůbec nikam, nebo jsou "rozvinuté" v jednom z úmorných monologů. Mimochodem, asi ani nebudu ohledně této části používat spoiler, protože sám pan Kyša nám z nějakého důvodu zhruba 40 stran před koncem řekne, že se přímo tohle stane.

29.05.2024

Vlastně ani nevím, co napsat, knížka se nečetla špatně, ale ze by ve mně zanechala hlubší dojem, to se nedá říci. Asi zbytečně vysoké očekávání, jak se o ní psalo.