Půlnoční sny přehled

16.03.2024

Jedna z těch uvolněnějších knih Lenky Lanczové. Hlavní hrdinka sice zdatně testuje nervovou soustavu svých rodičů, ale už má na řadu věcí svůj vlastní názor a dokáže poznat, co je dobré a co zlé - není to ta klasická puberťačka, co s ní hormony "třískají ode zdi ke zdi". Navíc je román protkán humornými scénkami ze života s mladšími bratry a zejména pak hlášky malého Ondry, chodícího čerstvě do druhé třídy základní školy, jsou naprosto bezkonkurenční.

Na knihách Lenky Lanczové se mi líbí, že dost často - byť nenápadně - cílí nejen na náctileté, ale i na jejich rodiče. A tato kniha je důkazem toho, že samé jedničky na vysvědčení a kádrový profil rodičů nemusí být důkazem toho, že daný člověk není šmejd.

18.06.2022

Ve čtení knih Lenky Lanczové jsem pokračovala vlastně jen proto, že jsem tak trochu posedlá odškrtáváním bodů ze seznamů a přesně jeden takový (a ne zrovna krátký) je i na konci jejích knížek... Přesto musím přiznat, že i přes poměrně časté věty s chybějícími slovy či nesprávně použitými pády u některých slov, ze kterých si mnohdy málem rvu vlasy (a o chování řady hlavních hrdinek nemluvě), mě čtení těchhle nenáročných příběhů z mládí mé mamky vlastně docela chytlo a zatím stále pokračuji prakticky na jeden zátah:)
Co se týče Půlnočních snů, musím dát 5 hvězd a poprvé od Lucky Luka mě Lanczová opět vyprovokovala k napsání komentáře. Samozřejmě se to nedá srovnávat s 5 hvězdami třeba pro Hrabala, ale knihy od Lanczové mají svůj vlastní žebříček a můžu říct, že z dlouhé řady hrdinek, které mi spíš lezly na nervy a ve svém věku (i když rozhodně ne tak vzdáleném tomu jejich) jim už moc nerozumím, si sympatickou Martinu Svobodovou zapamatuji a její příběh mi nesplyne v ostatních "tuctových" lanczovkách:)