Kniha lží: Liber CCCXXXIII přehled

předevčírem

Limitace jazyka. Už na začátku Crowley objasňuje že je "Kniha lží — s podtitulem „neprávem tak zvaná“. Co můžete tak nějak pochopit z jeho někdy kontradiktujících výroků (a to i potom, co k ním máte jeho "objasňující komentáře", haha)? Lze je chápat jedině pod hladinou, na úrovni jakéhosi citu, kdy jdete dál, než je "pouhá plochá nudná realita". Lidé, co svět dělí na levici a pravici, co vnímají konflikt, volí si mezi dobrem a zlem a myslí si, že takový je "řád věcí", rozdíl, výroky, co jsou absolutní, tak a nebo onak, tady moc nepochodí... věci můžou být takové a současně i takové a možná, že to největší zlo je přijít a říkat definitiva, stanoviska, která se zdají správná pouze vám, bez pochopení druhé strany... protože nelze přistupovat k těmto naukám jaksi, povrchně, nelze dosahovat vyššího poznání tím, že budete doslovní a jednoduší v jeho chápání. Simon řek "Skákej na pravý noze"... "Význam je transparentní" (Charles Duits, Démonické vědomí). Jaká je naše schopnost zpracovat myšlenku? Jaktože nás tolik dělí možnosti interpretací? 'Kniha lží' je definitivně pro zasvěcenější, nejen pokud jde o thelému. Tohle je okultní text vyššího kalibru, možná i toho nejvyššího, plný symbolů, jinotajů. Těžko se mi k tomu píše nějaký komentář, vlastně už teď se rozkecávám víc, než jsem plánoval... protože, dojmy sice jsou, ale člověk se cítí, že v dnešní době, v době, kdy je laciná povrchní zábava denním chlebem, by se většina lidí cítila skoro až uražena textem, který ho vyzývá tolik používat vlastní hlavu, což v době, kdy stačí vrtět svou frndou před kamerou, nebo chovat se jako ignorant, hlavně se sebevědomím, je vlastně jediné, o co lidem jde, o co se snaží... doba "prázdného contentu", protože jsou jedinci osamělí a chtějí upoutat pozornost, aby jim někdo řekl, "záleží mi na tobě", protože jsou ztracení, nemají směr, nemají spojení s hlubinou, s poznáním. Vlastní interpretace u těchto jedinců neexistuje, nahradila ji spíše vlastni ignorace - ale proč vůbec zmiňuju lidi, kteří jsou mimo rámec toho, aby jim cokoliv z tohohle něco řeklo? Na co theléma, na co poznání, když mám pivo a můžu sledovat hokej? Kur*a, vždycky když dočtu něco, jako je tohle, tak jsem rád, že jsem se do toho pustil, i když vím, že jsem neměl příliš šanci to hlouběji pochytit a to i přestože jsem se snažil jakž takž Crowleyho i jeho thelému, výrazivo, poslední dny souběžně s knihou studovat. Tohle je spíše něco, k čemu se člověk dostane až v pozdější fázi, když má Crowleyho trochu načteného, nastudovaného. Nechci říct, že se projevuje jako mistr fabulátor, nepůsobilo to tak na mě... myslím si naopak, že se tu říká spoustu pravd, které mají kořeny ve spoustě náboženstvích a textech, Crowley byl definitivně inteligentní a sečtělý (připomíná mi Junga, ačkoliv opravdu, v mnoha ohledech nevím, ale ti, kdo říkali pravdu byli často očerňování, upalováni, démonizováni)... jeden den jsem poslouchal i jakousi esej o Nabokovově Lolitě, hlavní hrdina Humbert Humbert tam byl popsaný stejně, jakožto i Nabokovův hrdina v 'Bledém ohni', dosud asi nejobtížnějším románu, co jsem četl, jako "unreliable narrator" (nespolehlivý vypravěč) a myslím si, že tenhle termín dost vystihuje náplň řady Nabokovových textů a jeho hrdinů, takže je snadné se pod rouškou charisma, moci, nebo opojení čímkoliv nechat unést a pak zbrkle idealizovat. Ale stejně tak, theléma je hodně o tom, co si z ní vy sami utvoříte, ačkoliv jsou tu jistá pravidla, ale víceméně jde hodně o "individuální tvoření". Crowleyho víc "tuším pod povrchem", jak se snaží "přiblížit pravdě", jakoby jejího vrcholu nikdy nebylo možno, plně dosáhnout (Jiro Dreams of Sushi). A i já patřím k těm, který pro svou pravdu trpěl a trpět bude a proto je pro mě 'Kniha lží' definitivně něčím, k čemu se budu vracet a co dokážu, v tomhle aspektu, chápat.