Hniezdo vreteníc
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530450/bmid_hniezdo-vretenic-65a97f7f5583c.jpg
4
664
664
Hniezdo vreteníc, vynikajúci román Agathy Christie z roku 1949, označila legendárna spisovateľka za jednu zo svojich najobľúbenejších detektívok. Ako sama hovorí v predslove knihy, tento námet nosila v hlave dlhé roky a písanie bolo pre ňu čírym potešením. A keďže Hniezdo vreteníc malo veľký úspech u kritiky aj u čitateľov, právom ho pokladala za jedno zo svojich najlepších diel. Naši čitatelia si ho teraz môžu vychutnať prvýkrát v slovenskom preklade. V rozľahlom rodinnom sídle Tri štíty na bohatom londýnskom predmestí Swinley Dean sa nájde mŕtve telo Aristida Leonidesa. Príčinou milionárovho náhleho skonu je otrava, no môže byť jeho smrť po podaní injekcie, v ktorej mal byť iba inzulín, nešťastná náhoda? Podľa všetkého nie, oveľa pravdepodobnejšie je, že starého pána niekto zavraždil. Podozrenie polície padne na vdovu po Leonidesovi. Prefíkaná kráska Brenda, mladšia od manžela o päťdesiat rokov, má zdediť značný majetok a povráva sa, že sa zaplietla s mladým učiteľom, ktorý sa udomácnil na rodinnom panstve. Charles Hayward, syn známeho kriminalistu zo Scotland Yardu, ktorý sa zhodou okolností uchádza o ruku Aristidovej vnučky Sophie, má však vážne pochybnosti nielen o nevine mladej vdovy, ale aj všetkých členov rozvetvenej rodiny Leonidesovcov. Dôverne ich pozná, a tak je presvedčený, že v sídle Tri štíty nie je nikto celkom úprimný – každý jeho obyvateľ niečo skrýva...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2024 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Crooked House , 1949
více info...
Přidat komentář
Konec byl teda velice výživnej. Tohle jsem teda fakt nečekal. A výbornej. Nechápu, proč to vydavatel chtěl změnit, asi byla jiná doba.
"Později jsem se divil, jak jsem mohl být tak slepý," říká vypravěč zapletený do vyšetřování coby snoubenec dívky z rodiny zavražděného a syn vyšetřovatele; musí vám být ale jasné, že ho tam nastrčila sama autorka, ta mazaná potvůrka, jen proto, aby nás mátl a vodil, kudy ona sama chtěla. Jeho úvahy o vrahovi vám budou připadat naprosto logické - a zavedou vás téměř vždy do slepé uličky.
Agatha Christie uměla vymyslet v naprosté většině svých knih skvělou zápletku a často téměř neodhalitelného vraha - a já její knížky miluji. Ale: jakmile je součástí příběhu zápletka milostná, ojoj, skřípe mi to, obsahově i jazykově. Bohužel tady k tomu přispěl i překlad Karla Voleského, který jako by byl starší než kniha sama (jen namátkou: "Byl zavražděn jaksepatří." "Je pln žárlivosti na Rogera.").
Stejně je ale Agatha Christie britský národní poklad. Provází mě od dětství - a až začnu zapomínat, ale fakt pořádně, budu ji číst znovu a znovu.
Škoda jen,že jsem viděla filmové zpracování jako první. Připravila jsem se tak o další mimořádný literární zážitek té obdivuhodné paní autorky. (I když hlavní hrdina mi byl dost protivný :-)
Děj sice pomalejší, ale zase akorát počet osob na zapamatování a závěr.....!
Agathu mám moc ráda, ale tohle bylo trošku slabší dílko. Některé části příběhu byly vážně dost nudné a nějak mi nesedl hlavní hrdina, který neustále vystupoval v roli detektiva a místy mu to fakt nešlo. Vím, že to tak mělo být, ale štvalo mě to.
Ten nápad situovat zločiny do jednoho velkého domu, kde žije početná snobská rodina, ten se mi líbil moc. Ne, nejsem zklamaná, líbilo se mi to. Ale má i lepší knihy :)
Čím iným zahájiť nový rok ako s Agáthou. Zbožňujem jej knihy a ani táto nesklamala. Aj keď je pravda, že sa mi podarilo zistiť vraha a to sa mi pri nej stane málokedy :)
V rámci tvorby autorky snad jen mírně nadprůměrné. Avšak vzhledem k tomu, že celá její tvorba je silně nadprůměrná, na pět hvězdiček to v pohodě stačilo.
Výborná kniha o rodině, která se v podstatě zničila sama. Až do samotného konce je to celé velmi napínavé - a i bez Hercula Poirota či slečny Marplové vynikající. Podle mého názoru se jedná dokonce o jednu z nejlepších detektivek mé oblíbené autorky? ;-)
(SPOILER)
Další hodně povedená kniha od Agáty napínavá až do konce s hodně nečekaným koncem který veme dech já si celou dobu myslel že v tom má prsty Sofie.
Agáta prostě umy a knihu doporučuji.
V tomto případě nesdílím zdejší všeobecné nadšení. Ta role a "slepota" většiny zúčastněných postav je mi natolik neuvěřitelná, až mi kvůli ní celý příběh působí naprosto nepravděpodobně, hrozně vykonstruovaně, jaksi lacině. Paradoxně si myslím, že právě proto si autorka tuto knihu (údajně, jak se o tom píše v anotaci na zadním přebalu) tak vysoce cenila, že při její tvorbě musela zřejmě velmi dlouho a pracně fabulovat, vymýšlet, kombinovat; ostatně - je to snad jeden z jejích nejdelších příběhů. Na můj vkus to vykombinovala přespříliš.
Tahle detektivka patří do mého soukromého top 10 Agathy Christie. Stísňující atmosféra „křivého“ domku a osobnost zavražděného povyšují zápetku do vyšší ligy. Navíc jsou výborně načrtnuty hlavní postavy, pár tahy dokáže ACH věrohodně vykreslit různé, uvěřitelné typy osobností. A překvapením je i rozuzlení, nebo spíš odvaha autorky k nekonvečnímu (nezapomeňme, že to Christie psala v době, kdy ještě existovala tabu) řešení.
Četla jsem před léty, nyní se ke knížce vrátila a doufala, že jsem dostatečně zapomněla děj. Bohužel ne - rozuzlení všeho bylo tak skvělé, že se zkrátka zapomenout nedá. Doporučuji všem, co se seznamují s Agátou.
Na rozdíl od Aknel26 si nemyslím, že je překlad hrozný, krkolomný, nýbrž tragický. Alespoň v mnou vlastněném vydání. A na rozdíl od autorky, patří tento její příběh k mým nejméně oblíbeným. Jeví se mi poněkud povrchní, až naivní, jako by si autorka chtěla odpočinout od obvykle velmi dobře odpozorovaných postav, jejich charakterů a jednání. Dávám střed.
Štítky knihy
vraždy tajemství Velká Británie 40. léta 20. století travičství detektivky podle říkanek
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Už jsem se jednou přesvědčila o tom, že Agatha Christie umí napsat skvělý, strhující příběh bez toho, aby tam byl některý z jejích velkých geniálních mozků (Poirot, Marplová), a to v knize Deset malých černoušků. Ani v Hadím doupěti tu nikdo takový není. Bohužel, v případě téhle knihy se to ale podle mne moc nepovedlo. Dějově je kniha zajímavá – zápletka solidně vystavěná. Ale bohužel jsem narazila na ty postavy. Vůbec nic ve mně nevyvolaly, nic ve mně nezanechaly, nebavily mne. Příběh sám o sobě je napsaný dost průměrně. Proto celkově taky průměrně hodnotím.